Jak jsem se (na)učila surfovat

Surfování je sen mnoha lidí.Já jsem měla tu možnost poprvé surfovat v Indonésii na Bali.Přestava je samozřejmě úplně jiná než realita. Ne, opravdu si nepůjčíte to malý prkýnko a nejdete jezdit. Začíná se vždycky na longboardu – což je prkno jako kráva, který musíte v nejlepší případě nést na hlavě, protože ho nejste schopný chytit „pod paži“ jak je to v telce s těma malejma prknama. Pokud máte ruce jako chobotnice, tak to možná pod tu paži narevete. Ono to je vlastně úplně jedno, protože téměř všude na pobřeží fouká a to obrovský prkno s váma začne lítat do všech stran :D.Jo, vážně jedna z nejtěžších věcí pro začátečníky je ta, dopravit to prkno někde z „půjčovny“ do moře. Člověk je už vyřízenej jen z toho, že to prkno dotáhnul na místo určení.Jako další bod mi nepřišlo nejtežší se začít stavět, nebo pádlovat, aby se to prkno s vlnou rozpohybovalo. Nejtěžší je se s tím prknem pohybovat proti vlnám – za ty vlny a skrz ně. Mám něco přes 150 cm, ale myslím si, že tohle je „problém“ i pro vyšší lidi.Každopádně i tak (pokud na to máte trpělivost a fyzičku) se do toho zamilujete.Takže už víte, že jsem začala na Bali. Potom jsem nevěděla kde nějaký takovýhle super místo najít v Evropě, tak jsem začala googlit.Takový ty „TOP“ evropský místa jsou Portugalsko a Španělsko. Tak jsem si koupila letenku do Porta do Portugalského Algarve a zamilovala jsem se ještě víc.Za mě nejvíc krásný pláže a ještě surfařský. Krásný vlny, moho půjčoven a i surfařských škol. No byla jsem relativně za hvezdu mezi grupou úplných začátečníků s instruktorama kolem mě. Pravda ale byla ta, že jsem byla pořád ráda za to, že stojím a jedu rovně – na longboardu. Tak jsem tam párkrát potrénovala a zase jsem na surfu přes rok a půl nestála.Až tady v Jižní Americe potom, co jsem se z Chile a Bolívie prosoukala na sever Peru do Mancory.Vzala jsem si longboard a poslušně přes hodinu čekala na jediný 4 vlny co šly chytit – z toho jsem chytla 2.Pak jsem se přesunula do Ekvádorské Montanity a to už je jinej level. Jsou tady nádherný „pravidelný“ vlny a člověk vážně nemusí na nic čekat. Vlny jsou tu každej den a celý dny.Prostě se musím pochlubit! Přesedlala jsem na o dvě čísla menší prkno – takový to, co se dá vzít pod paži. Všichni mě strašili, že je to nohem těžší, a že je téměř bez šance se na něm postavit, když je člověk naučenej na longboard na kterým je milionkrát jednodušší se zvednout.Ano, je to z velké části pravda. Každopádně hned ten první den jsem si sjela několik vln. Takže jsem úplně nejšťastnější na celým světě! I přesto, že tady v červenci není sluníčko a bůhví jaký teplo, tak je to vážně super!Jo a málem jsem se v Portugalsku utopila, byla jsem tak minutu bez dechu a pochopila jsem ty filmy, jak ty poloutopený lidi vypuštěj vodu z pusy. Fakt to tak funguje. Po tomhle zážitku jsem jen seděla a rozdejchávala – půl hodiny, než jsem šla jezdit znova.Co z toho plyne za ponaučení? I přesto, že máte třeba kontaktní čočky jako já, je lepší vážně nejdřív otevřít oči potom co podjedete vlnu, pak vydechnout a znova se nadechnout. Oni některý ty vlny nejsou tak pravidelný a zrádně za sebou můžou bejt dvě. Ne, opravdu jsem ji neslyšela, protože se ještě nezačala lámat.Takže bacha a určitě to zkuste! Je to jeden z nejlěpších sportů co jsem kdy mohla vyzkoušet a z 80% padáte do měkkýho!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *